Základní pracovní činností odměrných metod je odměřování objemu kapalin. Odměřování kapalin je rychlejší než vážení, proto je tato metoda značně rozšířená a v současné době stále velmi používaná. Mezi přednosti této metody patří jednoduchost, rychlost a dostatečná přesnost. Podstatná je také skutečnost, že pro tuto metodu není nutné pořizovat drahé přístrojové vybavení a že také provozní náklady jsou minimální.
Vstupní předpoklady
Vstupními předpoklady pro zvládnutí této metody je:
- znalost odměrného nádobí, péče o odměrné nádobí (čištění)
- přesnost odměřování
- příprava roztoků procentuálních a molárních, výpočty navážek pro přípravu roztoků
- výpočty související s ředěním roztoků, zvyšováním koncentrace roztoků
Princip volumetrie, základní pojmy
Princip metody spočívá v měření objemu odměrného roztoku, který je potřeba přidat k roztoku stanovované látky, aby bylo dosaženo bodu ekvivalence.
Bod ekvivalence představuje teoretický konec titrace, kdy veškeré látkové množství stanovované složky právě zreagovalo s odpovídajícím látkovým množstvím činidla v přidaném odměrném roztoku. Bod ekvivalence se určí subjektivně pomocí indikátorů, nebo objektivně pomocí přístrojů.
Odměrný roztok je roztok činidla, jehož koncentrace je přesně známa. Obsah činidla v odměrném roztoku je určen jeho látkovou (molární) koncentrací.
Rozdělení odměrných metod
Rozdělení metod je založeno na typu reakce mezi stanovovanou látkou a odměrným roztokem. V rámci jednotlivých skupin existuje obvykle více metod.
Mezi odměrné metody patří:
- Protometrické titrace (neutralizační, acidobazické) založené na reakcích mezi kyselinami a zásadami
- Oxidačně-redukční titrace využívající reakce mezi oxidačním a redukčním činidlem
- Srážecí titrace, jejichž podstatou jsou reakce vedoucí ke vzniku málo rozpustných sloučenin
- Titrace, při kterých vznikají rozpustné, ale nedisociované sloučeniny
- Komplexometrie (chelatometrie) využívající reakce, při nichž vznikají stabilní, málo disociované komplexy