Organické látky obsahují většinou jen několik prvků (C, H, O, N, někdy S, Cl, Br, I); z rozdílné stavby vyplývá i rozdílný charakter organické analýzy, neboť řada organických sloučenin má stejné zastoupení prvků v molekule, ale liší se její stavbou. Nestačí proto určit elementární složení, ale je třeba také znát, jakým způsobem jsou prvky ve sloučenině vázány, a provést strukturní analýzu. Optimálními metodami identifikace je kombinace chemických a instrumentálních metod.
Metody organické analýzy
Při analýze organické látky se využívají následující metody:
- Elementární analýza
- Rozpustnost a důkaz funkčních skupin
- Stanovení fyzikálních konstant
Postup kvalitativní analýzy organické sloučeniny
- Orientační zkoušky: popis vzorku – skupenství, barva, zápach, chování za zvýšené teploty aj.
- Určení rozpustnosti: Z chování látky ve vybraných jednoduchých rozpouštědlech získáváme přibližnou informaci o typu této látky. ANL organických látek: postup analýzy - tabulka rozpustnosti
- Stanovení fyzikálních konstant: teplota tání, destilační rozmezí, hustota, index lomu, optická otáčivost
- Elementární (prvkové) složení organické látky
- Důkazy funkčních skupin