Tyto metody jsou založeny na oxidačně-redukčních dějích, které probíhají mezi odměrným roztokem a stanovovanou látkou. Protože podstatou oxidačně redukčních dějů je přijímaní nebo ztráta elektronů, může být oxidačně-redukční titrace definována jako výměna elektronů mezi stanovovanou látkou a odměrným roztokem.
Oxidačně-redukční titrace dělíme podle povahy odměrného roztoku na metody oxidimetrické a reduktometrické.
Oxidimetrie je metoda, která jako odměrný roztok používá oxidační činidlo. Nejvýznamnější z této skupiny je manganometrie, jodometrie a bromátometrie.
Reduktometrie používá jako odměrný roztok redukční činidlo. K reduktometrii patří např. titanometrie, chromometrie a titrace chloridem cínatým.
Ve zdravotnictví se nejvíce používají metody manganometrie a jodometrie.
Vstupní předpoklady
- Oxidační číslo, oxidace, redukce, oxidačně-redukční pár
- Oxidační činidla, redukční činidla
- Elektrochemická řada napětí kovů (Beketovova řada)
- Oxidačně-redukční reakce, vyčíslení oxidačně-redukčních rovnic
Při těchto titracích probíhají oxidačně-redukční děje, které je možné vyjádřit pomocí chemických rovnic. Tyto rovnice jsou často poměrně složité a prakticky není možné, aby si pracovníci zapamatovali všechny látky, které v rovnici vystupují i s jejich stechiometrickými koeficienty. Je proto nutné, aby pracovník znal reagující dvojici látek (odměrný roztok a stanovovanou látku) a věděl, na jaké produkty se při reakci mění, dále musí u každé metody znát, za jakých podmínek k oxidačně-redukčnímu ději dochází (např. kyselé nebo neutrální prostředí apod.). Všechno ostatní (zbývající produkty a stechiometrické koeficienty) je možné logicky odhadnout, resp. vypočítat. Vyčíslení oxidačně-redukční chemické rovnice se provádí na základě elektronové bilance obou reagujících látek. I když by tato dovednost měla být vlastní všem maturantům, je zde uvedeno několik příkladů na osvěžení dané problematiky.